Dobrý den, vážení přátelé.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat za váš velkorysý dar – hudební nástroj pro naši přijatou dceru.

Dcera Helena je v období dospívání, resp. na prahu dospělosti. V tomto období prochází mladí spoustou "veletočů", zvratů a změn někdy pro nás rodiče, pěstouny bolestných a nečekaných. Ne jinak tomu bylo a je u přijaté dcerky. Každý mladý člověk hledá své místo v životě, hledá sám sebe, to platí stejně, ať se jedná o dítě vlastní či přijaté. Jen u těch přijatých dětí mám zkušenost, že je to hledání těžší a náročnější. O to víc mě těší, když mladý člověk najde nějaký dobrý záchytný bod. Pro naši dceru je tím záchytným bodem rodina, sport, škola, dobří přátelé, budoucí povolání dle jejích představ (studuje policejní školu a chce být vojákem nebo kriminalistou) a také hudba...

Děkujeme firmě LMC, s.r.o., za pozvání na Datovou snídani, pod vedením Tomáše Ervína Dombrovského, analytika LMC, který představil aktuální data a novinky z trhu práce za 1. kvartál 2019. Měli jsme tu čest převzít finanční dar ve výši 61.750 Kč z projektu Smysluplné dárky. Děkujeme všem firmám, které se do projektu zapojily. Spolu s námi byly obdarovány další čtyři neziskové organizace.

Finanční dar použijeme na doučování dětí a jazykové kurzy.  

Sportovní komentátor Vojta Bernatský přistoupil ke svému patronství v nadaci o něco později, ale o to zodpovědněji. A nutno podotknout, že Naďu Konvalinkovou významně doplňuje. Hlavně svým humorem…

Vojto, jak je to už dlouho, co ses s vervou tobě vlastní pustil do aktivní spolupráce s Nadačním fondem Rozum a Cit a čím tě obohacuje?

Vlastně ani nevím. Zdá se mi, že se známe už desítky let, ale myslím, že se to teď bude blížit té první desítce. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Potkal jsem spoustu úžasných lidí, rodičů a dětí. Tolikrát jsem měl možnost nabít se pozitivní energií, láskou a pocitem sounáležitosti. Tolikrát jsem se ujistil, že rodina a děti v ní jsou tím největším darem. Darem, který by si zasloužilo každé dítě, které spatří světlo tohoto světa.

Přestože velké množství dětí v pěstounské péči není zrovna veselou bilancí, ty kamkoli vkročíš, vneseš dobrou náladu a legraci. Byl jsi takový vždycky?

Jsem životní optimista. Úsměv, radost ze života, z každého dne, to je přeci nezbytné k tomu, abychom se mohli pokusit překonávat nástrahy, které nám život přináší. Pravdou je, že život není vždycky fér. Při setkávání s pěstouny a hlavně dětmi v pěstounské péči často vyslechneme příběhy, při kterých až mrazí. I proto se vždy snažím alespoň na ty naše krátké dýchánky přinášet dobrou náladu a radost. Byl jsem vždycky rodinným a třídním šaškem a tahle životní role mě pořád baví.

Samostatnou a nesmírně důležitou součástí úspěšné činnosti Nadačního fondu Rozum a Cit jsou jeho patroni. Známé tváře, které klestí cestu k srdcím všech, kteří jsou ochotni pomáhat. Herečka Naďa Konvalinková má v tomto směru nejen tvář, ale i duši anděla strážného...

Naděnko, jak překonáváš tuto nechvalně unikátní dobu koronavirovou? Přináší ti aspoň něco pozitivního, třeba trochu víc času na odpočinek, čas pro sebe?

V této zvláštní době jsem zpočátku hodně odpočívala. Ani jsem netušila, jak moc jsem byla unavená. Když únava pominula, začala jsem gruntovat, smýčit, vyhazovat, a protože jsem zodpovědná občanka, ani jsem moc z domova nevycházela, nakupovala jsem jen sporadicky. Co si budeme povídat, člověk toho zas tak moc nepotřebuje…Postupně jsem vyprázdnila mrazák a vařila si vždy na dva dny. Snažila jsem se myslet pozitivně a neposlouchat denně katastrofické zprávy. Samozřejmě, že jsem měla starost o své blízké a celou naši zemi, ale byla jsem hrdá na to, jak jsme se dokázali semknout a navzájem si pomáhat. Jsem velmi vděčná všem našim lékařům, sestrám, hasičům, vojsku i policii za statečnost a vytrvalou pomoc bez ohledu na nebezpečí. Vím, že strach je náš největší nepřítel, a proto se denně modlím za všechny, kteří přicházejí o práci, a snažím se vidět světlo na konci tunelu. Světlo nikdy nezhasne a každá bublina jednou splaskne…

V roce 2005 přijala televizní a rozhlasová moderátorka Hana Švejnohová nabídku, aby s nadací jezdila po celé republice a uváděla putovní výstavu fotografií Jana Voběrka Cesty srdce… aneb když rodina vzniká jinak. V roli moderátorky a propagátorky nadačního fondu pak pokračovala nejen v médiích, ale i při dalších akcích, soutěžích i setkáních s dětmi na parníku. Stala se členkou dozorčí rady a je také autorkou několika textů a rozhovorů. Po patnácti letech spolupráce se však otázky nevyhnuly ani jí. Vyzpovídala ji tentokrát ředitelka nadačního fondu Marie Řezníková, která za tu dobu zná Hanku nejlépe…

S Hankou je báječná spolupráce. Na akce přijde vždy s velkým úsměvem, velmi ráda zpívá a také díky ní celým parníkem při setkání pěstounů zní známé melodie. Děti a celé rodiny se k ní rády přidávají. Je empatická a každý životní příběh dítěte i pěstounů ji zajímá. Jsem moc ráda, že slyšela na naši výzvu a je nám mnoho let věrná. Za to jí patří velký dík.