Samostatnou a nesmírně důležitou součástí úspěšné činnosti Nadačního fondu Rozum a Cit jsou jeho patroni. Známé tváře, které klestí cestu k srdcím všech, kteří jsou ochotni pomáhat. Herečka Naďa Konvalinková má v tomto směru nejen tvář, ale i duši anděla strážného...
Naděnko, jak překonáváš tuto nechvalně unikátní dobu koronavirovou? Přináší ti aspoň něco pozitivního, třeba trochu víc času na odpočinek, čas pro sebe?
V této zvláštní době jsem zpočátku hodně odpočívala. Ani jsem netušila, jak moc jsem byla unavená. Když únava pominula, začala jsem gruntovat, smýčit, vyhazovat, a protože jsem zodpovědná občanka, ani jsem moc z domova nevycházela, nakupovala jsem jen sporadicky. Co si budeme povídat, člověk toho zas tak moc nepotřebuje…Postupně jsem vyprázdnila mrazák a vařila si vždy na dva dny. Snažila jsem se myslet pozitivně a neposlouchat denně katastrofické zprávy. Samozřejmě, že jsem měla starost o své blízké a celou naši zemi, ale byla jsem hrdá na to, jak jsme se dokázali semknout a navzájem si pomáhat. Jsem velmi vděčná všem našim lékařům, sestrám, hasičům, vojsku i policii za statečnost a vytrvalou pomoc bez ohledu na nebezpečí. Vím, že strach je náš největší nepřítel, a proto se denně modlím za všechny, kteří přicházejí o práci, a snažím se vidět světlo na konci tunelu. Světlo nikdy nezhasne a každá bublina jednou splaskne…
